Říká se jim prostě floxy |
Plamenky jsou snad nejzákladnějšími rostlinami všech skalek. Spolehlivě k nim patří ještě tařičky (Aubrieta) a tařice (Alyssum). Všechny vytvářejí koberce květů, což v jarních měsících působí oslnivě na každé skalce. Navíc je většina z nich nenáročná na péči. Takže co si více přát: jsou krásné, snadno pěstovatelné, snadno dostupné. Ano, množí je kdekterý zahradník či pěstitel. Možná i proto jsou trochu opovrhovanými, "obyčejnými" rostlinami. Když ale zazáří plamenky na skalkách, víme, že přichází květen. Plamenky, či jak se častěji říká floxy, jsou velmi rozsáhlým rodem. Pocházejí všechny z amerického kontinentu, ale v evropských skalkách a zahradách se mnohé s chutí zabydlely. Málo se ví, že některé druhy jsou spíše hajní či stepní, než skalní. Patří mezi ně běžné a nenáročné, trochu bujněji rostoucí druhy Phlox subulata z východu USA se svou velkou řadou krásných kultivarů (např.: Phlox ´Vivid´), které povětšinou vznikly křížením s dalším krásným a snadným druhem ze západu USA, a to s Phlox douglasii či s Phlox kelsey. Na prvním obrázku představujeme jeden z amerických kultivarů Phlox bifida s menšími, zato půvabně růžovými květy). |
Čeští botanici, mnohdy tvrdošíjně vymýšlející české názvy pro rostliny z dalekých oblastí, dali těmto rostlinám poměrně přiléhavé jméno, leč málo užívané - plamenka. Snadno se zamění za popínavý plamének - Clematis. Takže pozor na tuto podobnost v názvu. Mnohem častěji lidé používaji pojmenování flox. Phlox je jméno vycházející z řeckého flox, flogos - což znamená plamen či zářivá pochodeň. Zářivá, pestrá barva květů tomu napovídá. Jak již bylo na úvodní stránce řečeno, floxů je mnoho druhů, od nizoučkých plazivých po vysoké v létě kvetoucí druhy Phlox paniculata. Ty vysoké letní raději soustřeďte do slunných záhonů. Ostatní druhy pak mají svá místa ve skalce. Snadnost pěstování těchto druhů způsobuje, že mnozí se na ně dívají jaksi s patra, jako na něco obyčejného. Je to hloupost. Zkuste na hezké běžné skalce tyto rostliny přehlédnout a obdivovat se místo toho nějakému malinkému téměř neviditelnému drobečkovi, zápasícímu ve skalce o život, jakým je například Phlox bryoides či Phlox hoodii nebo Phlox condensata. Ano, jsou to aristokrati mezi plamenkami. Ale takovou záplavu květů jako Phlox subulata a jemu podobní vám nikdy neudělají. Jsou totiž nároční, nevyzpytatelní, obtížní. Jsou to vzácnosti, které nepřinášejí tolik radosti jako starostí. Ze sběratelského hlediska a pěstitelského umění však patří ke špičce. Zato mnohé další se pěstují snadněji. |
Phlox ´Starbrittle´ (čti starbraitl), který vidíte na obrázku vpravo, je výjimečně zajímavou rostlinou mezi plamenkami. Hodí se totiž jak do větší skalky, tak do suťoviště či do rabátka v zahradě. Většina floxů má obvykle růžovou až červenou barvu nebo jsou bílé. Tento flox je světlemodrobílý s hluboce vykrojenými květními plátky.Začíná kvést nízký a postupně nakvétá dalšími a dalšími květy a tím, jak povyrůstá do výšky, tak mohutní a rozvětvuje se. Doroste tak od 10 do 25 cm výšky. Kvete neuvěřitelně dlouho, snad ze všech skalkových floxů nejdéle, často více jak měsíc. Vyžaduje světle osluněné místo, ale ne úpal; přiměřené vlhko a výživnou humózní půdu s drobným štěrkem a pískem. Není dlouhověký, ale velmi snadno se množí letními polodřevitými řízky. |
Ty získáte při nutném seříznutí rostliny. Pokud v červnu, po odkvětu, rostlinu neseříznete, stane se z ní divně rozháraný řídký porost a v dalším roce již nebude tak pěkný. Sestřih je dobré udělat asi 5 - 10 cm nad zemí. Bude to kruté, ale uvidíte, jak rostlina rychle obrazí a do podzimu z ní bude pěkný bochánkovitý kobereček.Tomuto floxu se barvou dosti podobá ještě jeden zajímavý kultivar: Phlox´Chattahoochee´ (čti čethůčí). Pozor však, je dosti robustní a svojí výškou až 35 cm je jakýmsi přechodem mezi skalničkovými a záhonovými letními floxy. Je však nádherný svými zvláštně šedomodrými květy s karmínovým očkem. Kvete také velmi dlouho, obvykle celý květen, ale vyžaduje polostinnou polohu a více vlhka. Pochází patrně z druhu Phlox pilosa, a byl údajně nalezen na severu Floridy. Množí se dělením jako zahradní letní floxy a bohužel je krátkověký. |
< Phlox kelsey ´Rosette´ a další jemu podobné kultivary se vyznačují nejen perfektní poduškovostí, ale schopností vytvářet kopce květů. Pokud je po odkvětu vhodně sestřihnete, lze je téměř tvarovat jako některé dřeviny. Vždyť i rostlina vytváří tenké kmínky a některé druhy jsou zařazovány mezi polodřevinky. Tento flox potřebuje hodně slunce, ale také dost závlahy a humózní, drenážovanou půdu. Pozor na jeho podpaření (viz: O podpařování při zálivce). To bývá častou příčinou podivných letních úhynů rostlin. |
![]() Většina plamenek (či chcete-li - floxů) na zahradách jsou již kříženci, nejčastěji z druhů Phlox subulata, Phlox bifida, Phlox douglasii a Phlox nana. Vznikají buď spontánně v zahradách, neboť se mnohé kříží velmi ochotně, nebo systematickým opylováním u pěstitelů. Největší zásluhy na tom mají zahradníci a amatérští nadšenci v USA a ve Velké Británii. Proto i většina kultivarů nese anglicky znějící pojmenování. Čeští pěstitelé jsou celkově ve skalničkaření na světové špičce, nezůstali proto pozadu ani u floxů. Proto i u nás vzniklo mnoho krásných kultivarů. Mezi ty výjimečné patří například Phlox´Karkulka´se zářivě rudými drobnými květy. V posledních letech k němu přibyla růžovokvětá forma, pracovně nazvaná ´Růžová Karkulka´. Existují však také floxy se jmény Maruška, Moje milá a další. Zásluhu na tom mají například pěstitelé z Karlíku, pan Zvolánek a paní Hůlková, ale i další. Na obrázku je mladý porost červenokvětého kultivaru Phlox´Karkulka´ v širší spáře ve skalce. Vyžaduje mírný odklon od slunce a dobrou živnou drenážovanou půdu. Nahoru |
Saxifraga x megaseaeflora ´Karel Čapek´ |
Ptám se vás, co je to za hezký lomikamen, který je v úvodní hlavičce těchto www stránek? Jana Kačírková, Beroun Tento lomikamen se jmenuje Saxifraga x megaseaeflora ´Karel Čapek´ a jeho výběr byl záměrný. Jde o jistou symboliku. Především zobrazuje skutečně krásnou rostlinu, jejíž prapůvodní rodiče pochází ze strmých skal světových velehor. Jde však také o rostlinu vypěstovanou českým pěstitelem a pojmenovanou po českém slavném spisovateli, který měl velice rád zahrádku a dokázal o ní napsat velmi půvabnou knížku. ![]() Saxifraga x megaseaeflora ´Karel Čapek´ je výpěstek z roku 1975 od vynikajícího pražského amatérského pěstitele Františka Holenky. Vznikl jako semenáč z křížení krásných lomikamenů - kultivaru Saxifraga x anglica ´Winifred´ a přírodního druhu Saxifraga burserana. Shodnou rostlinu vypěstoval ze stejného křížení v roce 1978 druhý český pěstitel pan M.Kraus z Prahy. Potvrdil tím kvalitu rostliny, která se stala ihned velmi oblíbenou ve skalkách a zvláště v mísách a korytech skalničkářů. Je to totiž nejkrásnější z kultivarů, vzniklých z mnohonásobných křížení rostlin, které daly základ skupině lomikamenů Saxifraga x megaseaeflora (byly to plané druhy Saxifraga aretioides x S.burserana x S. lilacina x S.media). Saxifraga ´Karel Čapek´má husté tvrdé vyklenuté trsíky růžic. Bochánky jsou do 1,5 cm vysoké a v době květu, nesou asi 2 cm vysoké květní lodyhy s růžovobílými velikými květy a výraznými červeně nachovými prašníky. Růžové květní plátky se překrývají a dávají květu dojem částečné plnokvětosti. I nekvetoucí rostlina je hezká, neboť bochánky jsou ze sivě zelených růžic. Rostlina vyžaduje vysazení do svislé či strmé spáry, nejlépe do otvoru v travertinovém kamenu, upřednostňuje vápencovou skalku, ale poroste i v jiném materiálu, jen méně pokvete. Stanoviště musí mít rychlý odtok vody po dešti a rychle z něj musí roztávat sníh. Květy se objevují často již koncem března až v polovině dubna podle polohy a nadmořské výšky zahrady. Ve skleníku nakvétá někdy již koncem února. Není přehnaně náročnou rostlinkou a na dobrém místě ve skalce roste mnoho let bez potřeby další péče. Občasné přihnojení v dubnu a květnu zvyšuje v dalším roce množství květů, kterých však bývá i bez toho hodně. Je ideální a také oblíbenou sbírkovou květináčovou rostlinou. Lomikameny ze sekce Kabschia (Porophyllum), kam patří i tento, jsou pravými skalničkami ze skal světových hor a staly se oblíbeným rostlinným materiálem pro další křížení a šlechtění. Největší zásluhu na nových křížencích v minulosti měli Němec Sündermann a pěstitelé z Anglie a Skotska, kteří s tím začali již téměř před sto lety. Tradice u nás je sice stará přes 50 let, ale zvláště v posledních dvaceti letech se křížení stalo tak oblíbené, že naši pěstitelé v mnohém předstihli Brity a ti, ač trochu žárlivě, přiznávají, že Češi umí. -M- |
Plamenky jsou snad nejzákladnějšími rostlinami všech skalek. Spolehlivě k nim patří ještě tařičky (Aubrieta) a tařice (Alyssum). Všechny vytvářejí koberce květů, což v jarních měsících působí oslnivě na každé skalce. Navíc je většina z nich nenáročná na péči. Takže co si více přát: jsou krásné, snadno pěstovatelné, snadno dostupné. Ano, množí je kdekterý zahradník či pěstitel. Možná i proto jsou trochu opovrhovanými, "obyčejnými" rostlinami. Když ale zazáří plamenky na skalkách, víme, že přichází květen. Plamenky, či jak se častěji říká floxy, jsou velmi rozsáhlým rodem. Pocházejí všechny z amerického kontinentu, ale v evropských skalkách a zahradách se mnohé s chutí zabydlely. Málo se ví, že některé druhy jsou spíše hajní či stepní, než skalní. Patří mezi ně běžné a nenáročné, trochu bujněji rostoucí druhy Phlox subulata z východu USA se svou velkou řadou krásných kultivarů (např.: Phlox ´Vivid´), které povětšinou vznikly křížením s dalším krásným a snadným druhem ze západu USA, a to s Phlox douglasii či s Phlox kelsey. Na prvním obrázku představujeme jeden z amerických kultivarů Phlox bifida s menšími, zato půvabně růžovými květy).
Phlox ´Starbrittle´ (čti starbraitl), který vidíte na obrázku vpravo, je výjimečně zajímavou rostlinou mezi plamenkami. Hodí se totiž jak do větší skalky, tak do suťoviště či do rabátka v zahradě. Většina floxů má obvykle růžovou až červenou barvu nebo jsou bílé. Tento flox je světlemodrobílý s hluboce vykrojenými květními plátky.Začíná kvést nízký a postupně nakvétá dalšími a dalšími květy a tím, jak povyrůstá do výšky, tak mohutní a rozvětvuje se. Doroste tak od 10 do 25 cm výšky. Kvete neuvěřitelně dlouho, snad ze všech skalkových floxů nejdéle, často více jak měsíc. Vyžaduje světle osluněné místo, ale ne úpal; přiměřené vlhko a výživnou humózní půdu s drobným štěrkem a pískem. Není dlouhověký, ale velmi snadno se množí letními polodřevitými řízky.
Ty získáte při nutném seříznutí rostliny. Pokud v červnu, po odkvětu, rostlinu neseříznete, stane se z ní divně rozháraný řídký porost a v dalším roce již nebude tak pěkný. Sestřih je dobré udělat asi 5 - 10 cm nad zemí. Bude to kruté, ale uvidíte, jak rostlina rychle obrazí a do podzimu z ní bude pěkný bochánkovitý kobereček.Tomuto floxu se barvou dosti podobá ještě jeden zajímavý kultivar: Phlox´Chattahoochee´ (čti čethůčí). Pozor však, je dosti robustní a svojí výškou až 35 cm je jakýmsi přechodem mezi skalničkovými a záhonovými letními floxy. Je však nádherný svými zvláštně šedomodrými květy s karmínovým očkem. Kvete také velmi dlouho, obvykle celý květen, ale vyžaduje polostinnou polohu a více vlhka. Pochází patrně z druhu Phlox pilosa, a byl údajně nalezen na severu Floridy. Množí se dělením jako zahradní letní floxy a bohužel je krátkověký.
< Phlox kelsey ´Rosette´ a další jemu podobné kultivary se vyznačují nejen perfektní poduškovostí, ale schopností vytvářet kopce květů. Pokud je po odkvětu vhodně sestřihnete, lze je téměř tvarovat jako některé dřeviny. Vždyť i rostlina vytváří tenké kmínky a některé druhy jsou zařazovány mezi polodřevinky. Tento flox potřebuje hodně slunce, ale také dost závlahy a humózní, drenážovanou půdu. Pozor na jeho podpaření 
